Palubnidenik | Do Tater bez tatranek #2

Den druhý

Na druhý den ráno jsme se vzbudili a pod hlavami nám bublal potůček. Po důkladnějším prozření jsme zjistili, že nad hlavami nám bubnuje na střechu déšť. Inu, co v takovém nečase dělat, když můžeme ležet. Spali jsme tedy ještě chvíli a pak jsme se přece jen z postele vykulili.

V chatě bylo chladno. Filip tedy počal roztápět v krbu oheň a já se pustila do vytváření snídaně. Společenská a genderově vyvážená dělba práce, jak má být. Pojedli jsme a přemýšleli, co s načatým dnem. Já jsem se rozhodla pro psaní Palubního deníku a Filípek seděl vedle mě a koukal. Jakmile jsem měla hotovo, usoudili jsme, že mrholení není nám překážkou, a vydali jsme se prozkoumat Podbánské.

Šli jsme po silnici zvesela, jen zvesela, co noha nohu mine, až jsme měli v nohách přinejmenším tří kilometry. Filip s nadějí vyhlížel medvědy na stráních vůkol, ale k mému štěstí a jeho zklamání žádného nenašel.

Došli jsme do Podbánské. Představa, že půjde o vesničku, byla zcela mylná. Podbánské tvoří tři domy, přičemž jeden je hotel, druhý potraviny (zavřené, byla neděle) a třetí restaurace. Inu, kam nás to asi zaválo, že. Zlatý bažant lákal nás svým zářivým kokrhelem a už jsme seděli u stolečku se zlatavým mokem před sebou. A představte si, měli tam wi-fi! Konverzace rázem utichla a na řadu přišly mobilní telefony, vkládání fotek na Instagram a Facebook, rychlá kontrola mailů, až nám začala být zima a nastal čas na cestu zpět na chatu.

Svižnou chůzí klátili jsme své skelety po silnici se zastávkou v obchůdku se sýry, abychom si udělali radost nějakou dobrotou. Potom spokojeni pokračovali dál. Po pár krocích spustil se opět déšť, takže jsme museli zrychlit.

Jakmile za námi zapadla vrátka, Filípek se dal do vaření oběda. Zvolil svou specialitu – špagety se sýrovou omáčkou. Celá příprava spočívala v tom, že jsem dala vařit špagety a on vyklopil kupovanou omáčku do kastrůlku a ohřál ji. Dobře, ještě jsem mu nakrájela cibuli, on přidal klobásu, aby měla omáčka šmrnc, a už jsme hodovali. Náhle odbila půl třetí a nám nezbylo díky ztěžklým bachorům a deštěm za oknem nic jiného, než se odebrat na lože.

Po téměř třech hodinách kvalitního spánku jsme se odebrali k večeři. Uvařila jsem tentokrát já svou specialitu v podobě jarní polévky značky Knorr. Všem moc chutnala. A co přichází po jídle? Ano, odpočinek. Filípek usedl k počítačovým hrám pro MS-DOS a já ulehla ke knize. Řeknu vám, bylo nám lépe než na světě.

Po odpočinku přišlo na řadu promítání kvalitního snímku Já Olga Hepnarová a potom se Filip rozhodl k výzvě. Prý že si zahrajeme žolíky. Tentokrát jsem měla zakázáno nechat ho vyhrát, nebo mu o tom alespoň neříkat. A světe, div se, dostala jsem nakládačku. Probrali jsme při hře, Svijanech a Becheru s Fernetem pár témat globálních i soukromých, načež jsme spokojeně zalehli na matrace.